O mandalách

Slovo MANDALA pochází ze sanskrtu a znamená bod, střed, posvátný rituální nebo magický kruh.

Mandala jako forma má existenci mnohem starší. Sám vesmír je mandalou, skládající se z mnoha dalších - mezi nimi je i Země. Vše živé se skládá z buněk, které jsou mandalami. Když vhodíte kámen do vody, vytvoří soustředné kruhy - tedy mandalu. Když uvidíte pařez, jeho letokruhy tvoří mandalu, a tak by se dalo pokračovat do nekonečna. Z toho plyne, že mandala jako forma je starší než historie člověka, neboť je stejně stará jako vesmír sám, jehož hranice je nemožné zachytit, stejně tak jako počátek či konec kruhu.

V různých formách můžeme mandalu najít zřejmě ve všech kulturách po celém světě. Mandala se v rámci lidské historie nejzřetelněji zapsala do tibetské tradice. Klasická buddhistická mandala sestává ze soustředných kruhů, čtverců a dalších symbolů, a představuje jednak obraz světa, ale i lidské nitro a ideál lidské existence stejně tak jako cestu, jak dosáhnout životní harmonie.

S mandalou se však setkáváme již v předbuddhistické, brahmanistické Indii v podobě půdorysu chrámů. Stejně tak je součástí například indiánských, afrických i australských kultur.V evropské tradici nalezneme mandaly v řadě gotických katedrál v podobě gotických růžicových oken nebo půdorysu kruhového labyrintu v dlažbě, jenž je metaforou cesty k Bohu.

Mandaly pracují na bázi energetického vyzařování skrze své tvary, barvy a v neposlední řadě skrze energii do nich vloženou při jejich vytváření a napomáhají znovu najít a rozšířit kontakt s léčivými energiemi obrazců posvátné geometrie. Působí svou energetickou vibrací na příčiny potíží v tělesné, psychické, mentální a duchovní oblasti - každá nemoc těla má svůj původ ve strádání Duše.